Ako sa cestovalo pred 300 rokmi?

Nejčastěji pěšky, čili jak se říká po svých, sedláci pak na vozech tažených voly, majetnější lidé na koních a šlechta v kočárech. V horách přes průsmyky výhradně pěšky a o tom jak to bylo náročné svědčí skutečnost, že např. pocestní v Alpách se zdravili slovem „dojdi“!
Ani v rovinnách to nebyl žádný med, např. Petr Vok cestoval kočárem z Budějovic do Prahy pět dnů. Jen pro zajímavost., tři dny z toho jel po svém panství.

Chodilo se pěšky a na koni Později na vozech. Většinou lidé moc necestovali. Drželi se doma najvýš na nejbližší trh kde prodali své výrobky a výpěstky. Jen obchodníci cestovali dál.Je pravda tenkrát nikdo nepospíchal.Cesta koňmo do Francie kterou podnikl Karel 4 musela být tůra.Po cestě řádili loupežníci.Později vznikla síť zájezdních hostinců a stájí kde se dal půjčit kůň na další cestu.

Len tak pre zábavu v dobe baroka necestoval nikto. Pri cestách museli mať mladí ľudia veľa trpezlivosti. Keď pršalo boli cesty takmer nesjazdné. Keď chcel niekto prekročiť rieku, musel svoj kočiar obvykle rozobrať na súčiastky, naložiť na loď a na druhom brehu zase zostaviť. V horách museli nákladné zvieratá prenášať rozobrané vozy. Hotely samozrejme neexistovali. Cestujúci pritom často mali skladacie lehátka a tak si potom v pohostinstvách rozkládali vedľa inýh pocestných v nejakej izbe. No nepohodlné to muselo byť strašne.