Koľko anjelov sa zmestí na špičku ihly?

Těch nehmotných nekonečně mnoho, hmotný ani jeden.

To je nějakej pánbíčkářskej žert? Pak jsem ho asi nepochopila.

1. Pověstný problém „kolik andělů se vejde na špičku jehly“ není nic, co by charakterizovalo současné theologické bádání. Jde o jistou karikaturu, která chce zesměšnit středověkou praxi disputací na různá (občas dosti od viditelného světa odtažitá) theologická témata. Nicméně není zcela vyloučeno, že k podobným diskusím opravdu docházelo. Dnes se již s těmito pikantnostmi nesetkáte.
2. Protože platí, že přiměřeným předmětem lidského poznání je smysly postižitelný předmět, nelze se divit, že se setkáváme s nepochopením, když mluvíme o nehmotných tvorech. Odmítavé stanovisko někdy ústí do posměšné otázky, kolik andělů se vejde na špičku jehly nebo nože. Jedná se patrně o zneužití Tomášovy úvahy na otázku, zda může být více andělů zároveň na tomtéž místě. Tomáš tedy nemluví o jehle či noži. Na otázku dává zápornou odpověď s odůvodněním, že určitý účinek nemůže mít dvě nebo více bezprostředních celkových příčin (Summa I, 52, 3). Předpokládá totiž, že stvořený duch je v tom místě, kde právě působí (zatímco bytostně k nějakému místu právě jako duch vázán není), což na rozdíl od všudypřítomného a všemohoucího Boha nemůže být všude, nýbrž pouze někde (I, 52, 2).

Z různých stránek.