Kedy bola malá doba ľadová?

Malá doba ledová je označení pro klimatickou anomálii, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let. Toto období trvalo přibližně mezi 14. a 19. stoletím. Malá doba ledová vrcholila v 17. století. Toto trochu nepřesné označení ve skutečnosti nemá nic společného s dobou ledovou.

Pokles průměrné roční teploty lze vysledovat od roku 1310, kdy po středověkém teplém období, započalo razantní ochlazování spojené s nepředvídatelným počasím.[1] Za opravdový počátek malé doby ledové se patrně dá považovat série studených a vlhkých roků 1315 – 1322. Tyto roky se vyznačovaly velmi deštivým počasím od jara do podzimu, které poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vůbec vzejít. Často nebylo možno ani nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, tato zvířata navíc postihly epidemie nemocí, jež jejich stáda dále zdecimovaly. Po silném růstu počtu obyvatel v Evropě od raného středověku až do počátku 14. století taková série neúrod způsobila velký hlad a neslýchaný úbytek obyvatelstva.[2]

Ve století 15. a 17. se citelně ochladilo na celá desetiletí. Celé Grónsko se pokrylo ledem, zvětšily se alpské ledovce. Na celé severní polokouli panovaly kruté zimy. Léta byla velmi krátká a studená. V té době zamrzaly v zimě všechny řeky západní Evropy. Např. Vltava byla pravidelně pokryta ledem tlustým několik desítek centimetrů. Zamrzalo Baltské moře i Calaiská úžina mezi Francií a Anglií.
Oteplování začalo v 19. století.
Zdroj: wikipedie

Podnebie v strednej Európe nieje stabilné. V rokoch 1600 a 1850 bolo takmer v celej Európe omnoho chladnejšie, než je dnes. Priemerné teploty boli vtedy skoro o 2 stupne nižšie. Toto obdobie sa nazýva mala doba ľadová. predpokladá sa že dôvody tohoto ochladenia spočívali vo vulkanickej činnosti. Vtedy bola napríklad Sicílska sopka Etna takmer nepretržite činná. do ovzdušia sa dostávalo obrovské množstvo popola, ktorým sa zatemnila obloha, takže na Zemi dopadalo menej svetla.