Aká je vlastne história antikoncepcie?

quentos

pokud já vím, používá se odnepaměti. Jenže naši předkové byli ve svém životě více spjati s přírodou, a tak jim tehdy antikoncepci zajišťovaly osvědčené přírodní metody (lze to dodnes vidět u domorodých kmenů). Oblíbená byla rostlina silfium, jenže tu využívali k antikoncepci tak hojně, že byla již počátkem 1. století vyhubena. Když se pouta člověka s přírodou postupně zpřetrhala, nezbylo než na to jít chemickou cestou. Ženy pily roztoky merkuria či arsenu, ovšem brzy vyšlo najevo, že jde o jedovaté látky. Používaly se též byliny, které sice nepůsobily antikoncepčně, ale byl po jejich konzumaci vysoce pravděpodobný potrat - např. vratič obecný. Tyto byliny byly ovšem taktéž jedovaté, ale holt v těch dobách byla úmrtnost při porodu tak vysoká, že lidi to, že těmito bylinami ženu vlastně otráví, nijak netrápilo. Antiestrogenické vlastnosti má též ibišek a jako mužská antikoncepce se užívala papájová semena.
Hormonální antikoncepce byla vyvinuta až v 50. letech min. stol. - tak dlouho trvalo, než věda plně porozuměla fungování ženského těla a všimla si, že žena ovuluje jen jednou do měsíce.
V letech 1928-39 se používal tzv. Gräfenbergův prstenec. Šlo o hedvábný šev, který se strkal do dělohy. Později to "vylepšili" (ale opravdu jen v uvozovkách) tím, že to hedvábí omotali kolem stříbrného drátu. To ovšem mělo za následek vysoké riziko zanícení děložní oblasti - nicméně určitě vytvářelo nedobré prostředí pro spermie.

přeloženo podle anglické Wikipedie, srv. zdroj

Zdroj: en. wikipedia. org/wiki/Birth_control